Kopřivka a polékové reakce

Kopřivka (Urticaria) vzniká jako alergická kožní reakce na různé podněty. V kůži se uvolní dráždivé látky ze zvláštních, tzv. žírných buněk, což vede ke vzniku kopřivkového pupenu a svědění. Projevům se říká kopřivka trefně, protože opravdu vypadají, jako když je kůže požahána kopřivou. Pokud svědivé kopřivkové pupeny škrábeme, uvolňování dráždivých buněk se ještě podpoří a svědění se zhoršuje. Kopřivka je prchavá, pupeny mizí většinou do několika hodin. Někdy, při výrazné alergické reakci, se k výsevu kopřivkových pupenů mohou přidat i otoky sliznic provázené pocitem knedlíku v krku, obtížemi při polykání, chrapotem i ztíženým dýcháním.

Pokud se výsev opakuje v rozmezí maximálně šesti týdnů, mluvíme o kopřivce akutní. Chronická kopřivka trvá déle než šest týdnů, někdy se denní výsevy opakují i několik let. Až v polovině případů je příčina vzniku kopřivky neznámá (Idiopatická kopřivka). Často vzniká na podkladě podnětů z vnějšího prostředí – fyzikální kopřivka. Tu může způsobovat chlad, teplo, tlak, vibrace, UV záření, voda i další faktory. Další zjistitelnou příčinou výsevu kopřivky je reakce na potraviny nebo léky.

Projevy na kůži jsou při kopřivce typické – prchavé svědivé pupeny, které se objevují a zase mizí a mohou být kdekoli na těle i končetinách. Zjistit příčinu kopřivky bývá ale často nesnadné. Důležitá je pečlivá anamnéza, pátrání po všech faktorech, které by mohly mít vliv: dietní chyby, nové potraviny v jídelníčku, nezvyklá exotická jídla, nápoje, nové léky, vitamíny, kosmetické přípravky, ale i činnosti, jako je sportování, pobyt v teple nebo chladu, nošení těsného oděvu atd. Pokud se souvislost nezjistí, doporučují se individuálně další vyšetření, odběr krve na základní biochemické vyšetření a ev. další cílené testy.

K úspěšné léčbě kopřivky je zapotřebí eliminovat příčinu jejího vzniku. Ta je ale mnohdy neznámá, proto se doporučují všeobecná režimová opatření tak, aby se vyloučily veškeré dráždivé vlivy: doporučují se dietní opatření, ve smyslu nedráždivé stravy bez citrusů, kořeněných a ostrých jídel, někdy pouze černý čaj a rohlík nebo rýže či brambory. Vynechávají se barvené a ochucované nápoje, potravinové doplňky a vitamíny, káva a alkohol. Někdy se upravuje nebo mění užívání interních léků. Pokud se jimi provokují obtíže, je třeba vynechat fyzické aktivity, nadměrné teplo nebo chlad, těsné oděvy atd.

K léčbě příznaků kopřivky se podávají celkově léky tlumící alergickou reakci – antihistaminika, někdy jsou krátkodobě nutné i kortikosteroidy, lokálně jsou potom vhodné zklidňující protisvědivé přípravky nebo tekutý pudr.

Polékové reakce (Lékové toxoalergické enantémy)

Obávaným nežádoucím účinkem podávaných léků je, že vyvolají alergickou reakci. Jedním z typů alergické reakce je právě vyrážka na kůži – polékový exantém. Může vzniknout po jakémkoli léku, u dětí i dospělých jedinců. Může mít různý průběh i různé klinické projevy.

Částo dochází k výsevu 7.-10. den po začátku užívání, např. antibiotik, v podobě drobných skvrnek či pupínků, kterých postupně přibývá a splývají, až mohou postihovat většinu kožního povrchu. Většinou začínají po stranách trupu nebo na vnitřních stranách paží, rozšiřují se na břicho, stehna a dále do periferie rukou i nohou. Někdy může docházet i k otokům očních víček a sliznic. V léčbě se opět používají léky tlumící alergickou reakci – antihistaminika, v závažnějších případech i kortikosteroidy působící protiotokově a protizánětlivě. Doporučuje se zvýšení příjmu tekutin k rychlejšímu vyloučení alergenu z organismu.

Po vynechání léku, který výsev způsobil, dochází postupně k odeznění projevů. Znovu už daný lék není možné užít, protože by opět vyvolal alergickou reakci. Název léku je zaznamenán do pacientovi zdravotnické dokumentace a pacient ho vždy uvádí jako součást svojí alergologické anamnézy.

 

 

 

 

Zvláštní formu exantému představuje Erythema exsudativum multiforme (Hebrae, multiformní erytém). Mohou jej vyvolat léky, nejčastěji se ale objevuje v souvislosti s výsevem oparu. Obvykle týden až dva po oparu dochází k výskytu typických projevů, které se podobají terčům. U lehčí formy minor se terčovité skvrny vyskytují především na rukou, nohou a v obličeji, mohou být postiženy i rty. Těžká forma major postihuje nejen kůži trupu a končetin, ale často i sliznice úst, spojivek a genitálu. Těžký průběh s postižením sliznic a celkovými příznaky s teplotou, bolestmi kloubů a svalů se označuje jako Stevensův-Johnsonův syndrom.