Křečové žíly a bércové vředy, chronická žilní nedostatečnost dolních končetin

Žíly dolních končetin probíhají ve dvou systémech: hluboký žilní systém je spojkami spojen s povrchovým žilním systémem. Funkcí žil je odvádět odkysličenou krev se zplodinami metabolismu zpět do srdce. Krev odtud směřuje do plicního oběhu, kde je znovu okysličena a rozvedena do cílových orgánů systémem tepen. Po odevzdání zásob kyslíku a živin orgánům těmi nejmenšími tepnami, kapilárami, se opět sbírá odkysličená krev do žilních kapilár, žilek a žil a koloběh krevního oběhu směrem k srdci a ze srdce k orgánům se opakuje.

Odkysličená žilní krev z dolních končetin musí do srdce stoupat vzhůru, proti gravitaci. Tomu napomáhají jednak žilní chlopně, drobné kapsičky na stěnách žil, které zabraňují zpětnému toku krve, a také tzv. svalová pumpa, svaly dolních končetin, které při stažení stlačují stěny žil a pomáhají tak stoupání krve zpět do srdce.

Poruchy těchto mechanismů vedou k tomu, že žilní krev v dolních končetinách stojí, nevrací se dostatečně rychle a souvisle. Žilní chlopně nedomykají, dochází ke zpětnému toku krve z hlubokého žilního systému do povrchového, krev městná, žíly se rozpínají, tvoří se mezi nimi nové spojky k odlehčení celého systému a vzniká obraz varixů – křečových žil, městků.

Ty mohou být drobné, povrchové, tzv. metličky, nebo silnější, mohou mít i podobu vinutých podkožních provazců, které se nazývají kmenové varixy. Dlouho mohou být křečové žíly jen kosmetickým problémem. V nejmenších žilách, žilních kapilárách, ale zvýšený tlak stagnující krve působí na stěny kapilár, postupně způsobuje jejich zvýšenou propustnost, dochází k pronikání červených krvinek, tekutiny, bílkovin a zplodin metabolismu do okolní podkožní tkáně a vznikají typické projevy chronické žilní nedostatečnosti: tužší prosáknutí až otok podkoží, nejdříve vratný, později stálý, prosvítající síť žilních městků, nejvýraznější kolem vnitřních kotníků, barevné změny, hnědé drobné slévající se skvrnky vznikající rozpadem červených krvinek uniklých z žilního řečiště do podkoží, a bělavá hladká ložiska jizevnaté tkáně. V podkoží dochází k zánětlivé reakci, která způsobuje začervenání v oblasti bérců a tvorbu svědivých, někdy mokvajících ložisek a olupování na kůži. Tento stav se označuje jako varikózní ekzém, nebo též stasis dermatitis.

Druhotně může dojít u takto poškozené kůže k průniku beta- hemolytických streptokoků do podkoží a vzniká obávaná infekční komplikace – Erysipel (růže). Poslední fází vývoje za takto nepříznivých poměrů je odumření části kůže – vzniká „otevřená noha“, bércový vřed (Ulcus cruris venosum). Vzhledem k tomu, jak ztížené jsou možnosti regenerace kůže v terénu chronické žilní nedostatečnosti, stačí pak ke vzniku bércového vředu i drobné poranění. Ze stejných důvodů je i hojení bércových vředů mnohdy obtížné a zdlouhavé.

Rizikovými faktory vzniku chronické žilní nedostatečnosti jsou rodinné, genetické dispozice, obezita, dlouhodobé stání nebo sezení např. při výkonu práce, nedostatečný pohyb. Často se více faktorů uplatňuje společně.

Jak žilní nedostatečnosti předcházet a jak její projevy léčit?

Jak už bylo uvedeno, dispozice ke vzniku křečových žil a žilní nedostatečnosti je vrozená, geneticky daná. Často se po generace vyskytuje v rodinách. Přesto lze této dispozici alespoň nevycházet vstříc, snažit se minimalizovat všechny uvedené rizikové faktory:

• Nezatěžovat dolní končetiny ani celý organismus nadváhou
• Nezatěžovat dolní končetiny dlouhodobým stáním, sezením
• Pomáhat svalové pumpě ke správnému žilnímu návratu aktivním pohybem (chůze, běh, žilní gymnastika)

Pokud se známky žilní nedostatečnosti projeví, je důležitým opatřením elastická bandáž dolních končetin, která zvýší vnější tlak na žíly tak, aby žilní krev mohla snáze stoupat a nestagnovala ve varixech. Nejčastěji se používají kompresivní punčochy, ev. elastická obinadla. Podpůrný vliv na žilní stěnu mají speciální léčiva, tzv. venotonika (flavonoidy, rutiny), která se pravidelně užívají v tabletách. Drobné metličkovité varixy se mohou ošetřit sklerotizací, vstříknutím sklerotizačního roztoku, který způsobí uzávěr varixu, nebo je možné ošetření laserem. U větších křečových žil se uplatňují především různé chirurgické postupy. Kožní změny při chronické žilní nedostatečnosti můžeme zmírňovat důkladným promašťováním dolních končetin, k léčbě svědivého ekzému se používají masti s obsahem kortikoidů. Léčba bércových vředů zahrnuje režimová opatření vedoucí ke zlepšení žilního návratu z oblasti dolních končetin a lokální léčbu, která je založena na principu tzv. vlhkého hojení. Rána nesmí zasychat, hojení napomáhá vlhké prostředí. Používají se přípravky k čištění spodiny vředu, k podpoře vyplnění defektu novotvořenou tkání a uzavření rány novým kožním krytem. V současné době je na trhu řada „moderních krytí“, kterými se bércové vředy ošetřují často jen několikrát týdně, není nutné ošetřovat denně. Přesto je léčba chronických bércových vředů často dlouhodobá a svízelná.