Lupénka

„Moje obtíže s kůží začaly až v mých dvaceti šesti letech. Prodělala jsem nepříjemnou angínu, brala dvoje antibiotika. Asi měsíc po jejich dobrání jsem zjistila, že na nohách vepředu pod koleny mám malé červené pupínky, nesvědily, jen se den ode dne zvětšovaly a rozšiřovaly se i na břicho, záda a ruce. Nakonec jsem byla osypaná skoro celá. Některé ty skvrny se zvětšily do velikosti skoro dlaně a hodně se loupaly. Vydala jsem se ke kožnímu a k mému překvapení mi diagnostikovali lupénku. Až když se mě cíleně zeptali, uvědomila jsem si, že lupénku měla i moje babička z otcovy strany, ale co si pamatuji, měla ji jen na loktech a kolenou. Teď chodím na kožní kontroly pravidelně, ošetřuju se předepsanými mastmi a lupénku mám podobně jako moje babička jen na loktech a trochu pod koleny. Když mám ale nějaký stres, jsem nemocná nebo se nervuju psychicky, dokážu se zase osypat jako poprvé. Jednou už mě léčili i v nemocnici na kožním, mazali mě dehtovými mastmi a chodila jsem na speciální UV lampy. To mi pomohlo. Nemám podle lékařky průběh tak těžký, abych musela užívat tablety. V létě mi lupénka dokáže úplně zmizet a nejlepší zkušenost mám s pobytem u moře, potom jsem byla čistá skoro celý rok..“

Martina, 32 let, Dg.:Psoriasis vulgaris

 

Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, jehož příčina vzniku není dosud zcela objasněna. Uplatňuje se zřejmě více faktorů spolu s genetickou dispozicí. Známé jsou spouštěcí faktory, tedy ty, které vedou ke vzplanutí nemoci: často infekce, nové léky, fyzické trauma, operace, psychický stres. Na kůži se začnou tvořit různě velká ložiska, od malých, bodovitých nebo kapkovitých až po velká, mapovitá, která se pokrývají bělavými šupinami. Šupiny se dají seškrábnout, pod nimi vidíme někdy drobné krvácení. Ložiska vznikají na základě zánětu, který probíhá v kůži. Typickými lokalitami jsou místa vystavená tlaku: kůže pod lokty, pod koleny, oblast kříže a beder. Někdy ale lupénka pokrývá skoro celou kůži, může se tvořit i v kožních záhybech (psoriasis inversa). Může postihovat nehty (psoriasis unguium) nebo klouby (psoriasis arthropatica).

Podle rozsahu lupénky se přistupuje k její léčbě: většinou dostačuje lokální, tedy mazání mastmi, které zklidňují zánět v kůži a pomáhají k odšupení a vyhlazení ložisek. K potlačení zánětu se krátkodobě používají masti s kortikosteroidy, k odšupení masti s obsahem kyseliny salicylové. Účinné jsou rovněž přípravky obsahující vitamín D, lokální retinoidy a dehtové masti (pix lithantracis, ditranol-cignolin). Dehtové přípravky se pro vyšší účinnost často kombinují s fototerapií, tedy cílenou léčbou UV zářením ze speciálních zářičů. Tato léčba probíhá nejčastěji za krátkodobé hospitalizace na kožním lůžkovém oddělení. I přirozená fototerapie – sluneční svit a obzvláště krenoterapie, tedy kombinace pobytu u moře se slunečním svitem má u většiny nemocných velmi příznivé účinky.

U těžkého průběhu onemocnění se přistupuje k léčbě celkové: používají se retinoidy, metotrexát či cyklosporin A, často v tzv. rotační léčbě, kdy se po určité době preparáty vymění, aby se snížilo riziko nežádoucích účinků. V současné době zažívá velký boom biologická léčba, která cílí přímo na zánětlivé procesy vedoucí ke vzniku projevů.

Lupénka je onemocnění chronické, neumíme jej úplně vyléčit. Díky současným možnostem léčby ale dokážeme průběh onemocnění a jeho projevy zmírnit až úplně potlačit.