Ekzém

 

Existuje řada různých druhů ekzému, ale klinické příznaky jsou pro všechny společné: nejprve vznik droboučkých pupínků, které se později mění na puchýřky, praskají a vytéká z nich čirá tekutina. Pupínky a puchýřky se shlukují, vytváří ložiska růžové barvy, po uvolnění tekutiny z puchýřků mokvají, jsou vlhká, mohou se infikovat bakteriemi nebo kvasinkami a hnisat. V další fázi se ložiska vysušují, zasychají, vznikají šupinaté projevy a kůže zhrubne. Pro všechny ekzémy je také typický další příznak: svědění. V různých fázích je různě silné a ložiska ekzému tak bývají často rozškrábaná a pokrytá strupy.

Jak ekzém vzniká? Základem je zánětlivá reakce. Vzniká u lidí, kteří mají ke vzniku ekzému dispozice, reaktivita jejich kůže je vyšší než u ostatních. Vyvolávající faktory vzniku ekzému jsou potom různé:

 

U kontaktní dermatitidy (dermatitis contacta irritativa, toxica) dochází k podráždění neboli irritaci kůže silně dráždivými látkami, jako jsou kyseliny, louhy, rozpouštědla či desinfekce. Takto dráždivé látky jsou schopné vyvolat ekzém v podstatě u každého, v závislosti na množství a koncentraci působící látky, době působení a také na odolnosti kůže člověka, na kterého látka působí. Kromě akutní reakce po působení silně dráždivých látek patří k iritační dermatitidě i dermatitis solaris, vznikající po silném oslunění kůže, nebo plenková dermatitida, vznikající v oblastech pod plenkami u malých dětí působením moči a stolice spolu s teplým vlhkým uzavřeným prostředím. Také tzv. ekzém z opotřebení je jedním z typů irritační dermatitidy, který vzniká opakovaným dlouhodobým působením slabých chemikálií, odmašťujících čistících prostředků a saponátů na kůži rukou, často v kombinaci s máčením rukou ve vodě. Suchá odmaštěná kůže snadno praská a je minimálně odolná.

U alergického kontaktního ekzému (Eczema contactum allergicum) dochází ke vzniku ekzémových ložisek jen u některých jedinců, kteří mají na danou látku alergii. Při prvním kontaktu dochází k sensibilizaci imunitního systému, který při opakovaném setkání s alergenem spouští zánětlivou reakci vedoucí ke vzniku ekzému. Ložiska vznikají nejen v oblasti kontaktu s alergenem, ale reakce se šíří krví a lymfatickými cestami i na jiná místa kůže, kde se rovněž může projevit, aniž by došlo ke kontaktu této části kůže s alergenem. Nejčastějšími kožními alergeny jsou kovy (Nikl, kobalt a chrom), dále peruánský balsám a parfemace kosmetických přípravků, parafenylendiamin v barvách na vlasy a řada jiných. K určení, na jaký kontaktní alergen vznikla přecitlivělost, se používají speciální tzv. epikutánní testy. Maličké množství alergenu se aplikuje na kůži zad, která musí být před testem zdravá, bez projevů ekzému, a po aplikaci se přelepuje náplastí. Po 48 a 72 hodinách se odečítají výsledky. Kontaktní alergeny vyvolají na kůži typickou reakci. Epikutánní testování se provádí v sadách, na záda se nanáší několik alergenů v jednom sezení. Sady pro epikutánní testování se stále aktualizují a obnovují podle toho, jaké nejčastější alergeny se v prostředí objevují.

Samostatně jsou popsány:

• Atopický ekzém (Eczema atopicum)
• Seborrhoická dermatitida (Dermatitis seborrhoica)
• Dyshidrotický ekzém (Eczema dyshidroticum)
• Stasis dermatitis (Dermatitis varicosa)
• Mikrobiální ekzém (eczema microbiale)

V léčbě se u všech typů ekzému uplatňují stejné principy. Pokud je známý spouštěč, dráždivý faktor, je třeba ho eliminovat. V akutní fázi mokvání, kdy jsou projevy vlhké a v ložiscích jsou praskající puchýřky, používáme nejprve obklady (řepík, heřmánek, Jarischův roztok, slabě růžový roztok hypermanganu, převařená voda), které pomáhají projevy vysušit. Protizánětlivý účinek zajistí lokální kortikosteroidy, při velkém rozsahu postižení kůže je někdy nutné krátkodobě užívat kortikoidy i celkově, v tabletách nebo injekčně. Při druhotné infekci ložisek bakteriemi je nutné kombinovat steroidní masti s antibakteriálními, antibiotickými. Jako udržovací terapie se osvědčují preparáty s obsahem dehtu. U chronických projevů se zhrubělou kůží a olupováním je naprosto nezbytné kůži řádně promašťovat, obnovovat její funkci bariéry vůči škodlivinám vnějšího prostředí. Zvyšuje se tak její odolnost a oddaluje recidiva projevů ekzému.