Kůže je křehká..

Ať už se jedná o fyzikální vlivy, tedy působení tlaku, teploty či záření na kůži, nebo vlivy chemické, tedy způsobené agresivními chemickými látkami, kůže je poškozena podle toho, jakou intenzitou a jak dlouho na ní zevní vliv působí.

Nejčastěji se setkáváme s otlakovými puchýři (bulla traumatica, traumatická bula). Stačí nové boty, delší túra a puchýře v místě intenzivního tlaku na kůži se vytvoří během krátké chvíle. Nejčastěji se tvoří v oblasti pat, pod Achillovou šlachou nebo na nártech, ale mohou být kdekoli v místě velkého tlaku na kůži. Na rukou stačí k vytvoření otlakových puchýřů vehementní pracovní činnost se stálým tlakem na jedno místo kůže (hrabání hráběmi, veslování, šroubování atd.) Vzniklý puchýř je různě velký, někdy i několik centimetrů, jeho obsah je čirý, nebo může být přítomna příměs krve, spodina puchýře je nezánětlivá, bez začervenání.

Napjaté otlakové puchýře samy praskají, nebo je možné je propíchnout sterilní jehlou. Vhodná je desinfekce příslušného místa k vysušení a zabránění vstupu infekce, stejně tak jako přelepení a především odstranění vyvolávající příčiny do zhojení projevu.

Na podobném principu, tedy působením fyzikáního vlivu – tlaku – vznikají i proleženiny (dekubity, decubitus). I zde dochází nejprve ke vzniku puchýře v místě kontaktu kůže s tvrdou podložkou. Nedostatečné prokrvení utlačené oblasti vede postupně k odumření tkáně, nekróze, a dochází k tvorbě různě hlubokých vředů, které mohou zasahovat až ke kosti. Proleženinami jsou zásadně ohroženi nemobilní pacienti, především lidé upoutaní na lůžko. Nejčastějšími lokalitami jsou oblasti pat, oblast kříže a lopat kyčelních. Dekubity vznikají často velmi rychle a zdlouhavě a obtížně se hojí. Nejdůležitější je proto předcházení jejich vzniku, spočívající v trpělivé ošetřovatelské péči, polohování a používání antidekubitálních pomůcek. Vzniklé dekubity se ošetřují různými přípravky podle metodiky vlhkého hojení ran, často je nutné nejprve ránu chirurgicky vyčistit odstraněním odumřelé tkáně.

Pokud působí na zdravou kůži tlak a tření dlouhodobě a opakovaně, kůže se brání jinak: v místě tlaku a tření dochází ložiskovitě k nahromadění tvrdých vrstev kůže a vzniká mozol (calus, tyloma). Takto „zpevněná“  kůže je odolnější k působení zevních vlivů. Četné mozoly na rukou i nohou u těžce pracujících lidí ale mohou mechanicky vadit, povrch mozolů může i praskat do bolestivých prasklin. Důležitá je proto opět prevence vzniku spočívající v důsledném promašťování. K léčbě se používají masti s obsahem salicylové kyseliny rozpouštějící zrohovatělé nánosy kůže.

Tam, kde působí tlak na kůži nad kloubem proti pevné podložce, může dojít ke vzniku kuřího oka (clavus). V navrstvené zrohovatělé vrstvě kůže dochází k vytvoření rohovinového čepu, který může pronikat hluboko ke kloubu. Proto je kuří oko často velmi bolestivé. V léčbě se uplatňuje kromě odstranění vyvolávající příčiny promašťování mastmi rozpouštějícími silné rohové vrstvy kůže, ev. zmrazení projevu tekutým dusíkem.

Dalším obávaným fyzikálním vlivem je teplo. Působením vysokých teplot vznikají popáleniny (combustio, combustiones), které se rozlišují do tří základních stupňů:

Při popálenině 1. stupně  vzniká začervenání postižené oblasti kůže, někdy provázené otokem

Při popálenině 2. stupně se tvoří puchýře

Při popálenině 3. stupně poškození proniká hluboko do podkoží, dochází k odumření tkání a tvorbě příškvarů. Tyto popáleniny se hojí jizvami.

Podobným způsobem reaguje kůže i na nízké teploty. Omrzliny (congelatio) rovněž dělíme do tří stupňů, přičemž nejohroženější jsou nekryté, vystupující oblasti: nos, ušní boltce, prsty rukou a nohou. Při omrzlině 1. stupně dochází ke zbělání, nasledovanému bolestivým zčervenáním kůže.  Při omrzlině 2. stupně dochází k tvorbě puchýřů, u 3. stupně k odumření tkáně.

V současné době, kdy je často využíváno ionizující záření v rámci ozařování při léčbě onkologických onemocnění, se setkáváne i s poškozením kůže ionizačním zářením – radiodermatitidou (radiodermatitis).

Agresivní chemikálie způsobují na kůži změny podobné popáleninám. Může dojít k zarudnutí postižené části kůže s otokem, mohou se tvořit puchýře, působení silně toxických chemikálií může vést k  odumření  tkáně. Poškození kůže silnými kyselinami nebo louhy označujeme jako poleptání (cauterisacio).